Barikáda květen 1945

Barikáda květen 1945

Základní údaje

Autor Stanislav Hanzík
Doba vzniku 1984
Lokalita Pražského povstání

Stanice Pražského povstání je příkladem stavebního sepjetí výtvarného díla, stavby metra a administrativní budovy. Architektem stanice metra byl ing. arch Vladimír Uhlíř. Budova Podniku zahraničního obchodu Centrotex od architektů Václava Hilského a Otakara Jurenka se stavěla v letech 1972 až 1977. Stanice metra byla zbudována v období let 1969 až 1974. Na plášť Centrotexu byl použit eloxovaný a smaltovaný hliníkový plech, hojně využívaný při stavbě trasy A. Tato stanice měla být symbolem odporu proti válce a tudíž byla slavnostně otevřena v den oslav ukončení II. světové války 9. května 1974.

Pracovní název stanice zněl Náměstí hrdinů, podle stejnojmenného náměstí, další oficiální návrh byl 5. května. Konečně ani Pražského povstání se nevzdálilo myšlence pojmenovat stanici metra podle válečných událostí na konci II. světové války z května 1945. Podle politického libreta měla výtvarná výzdoba být v uliční síti v návaznosti na budovu Centrotexu: „Ideový motiv vyjádří formou plastiky boj pražského lidu proti německým okupantům“. Tento úkol investor zadal sochaři Stanislavu Hanzíkovi (1931 v Mostě), který pojal památník s názvem Barikáda – květen 1945 jako součást vstupu do metra z ulice Děkanská vinice. Dílo dokončil v roce 1977. Památník je složen z letmo nakupených kvádrů krytých drapérií, symbolizující prapor či zástavu. Výjev je doplněn zlatě napsanými verši Františka Halase: „JEN DĚDIČKA 5. KVĚTNA BARIKÁDA PRAHA, STRMĚT BUDE DO BEZČASÍ“. Na dalším památníku u nedaleké budovy Vrchního soudu tento verš pokračuje:“ZA NÍ JEJÍ MRTVÍ A MRTVÍ Z KONCENTRÁKŮ A MRTVÍ Z KÁZNIC ROZESTAVÍ HLÍDKY K STŘEŽENÍ BUDOUCNOSTI“.

V této části Prahy bylo postaveno 123 barikád na obranu města před jednotkami SS Wallenstein blížících se od Benešova a Neveklova.

Stanislav Hanzík proslul zejména jako portrétista a svými realizacemi pro architekturu, v nichž byl někdy velmi poplatný politickému zadání. Přestože podnikl několik zahraničních cest do SSSR, NDR, Anglie a v letech 1962–1963 pobýval ve Francii u známého rusko-francouzského sochaře Ossipa Zadkina a H. G. Adama (představitele geometrizující abstrakce), a mohl si tak osvojit některé principy moderního umění, ponechal si hluboký zájem o antiku a držel se tradičních sochařských postupů. Charakteristické pro jeho tvorbu je zkoumání vztahů hladkých ploch a rozrušených povrchů. Další jeho práci můžeme vidět ve stanici Nádraží Holešovice, kde tvář Julia Fučíka zakomponoval do pilíře vestibulu. Zvláštností jednopodlažní stanice jsou neobvyklé stěny při výstupu ze stanice. Jedná se o pilíře deskovitého charakteru nesoucí kolektor procházející nad stanicí.