Bitva o Sokolovo

Bitva o Sokolovo

Základní údaje

Autoři Oldřich Oplt a Sauro Ballardini
Doba vzniku 1974
Lokalita Florenc (Sokolovská)
Materiál kamenná mozaika

Společný boj sovětské a československé armády, to bylo ideové téma stanice SOKOLOVSKÁ (nyní Florenc). Pro tuto příležitost Prof. akademický malíř Oldřich Oplt a ak. malíř Sauro Ballardini zhotovili v jižním vestibulu kamennou mozaiku připomínající vojenskou událost II. světové války bitvu u Sokolova na Ukrajině v březnu 1943. Zde se střetl I. československý samostatný prapor s jednotkami Wehrmachtu. Nositelem hlavního vyjádření stanice mělo být dílo umístěné v uliční úrovni v návaznosti na vybudování dalšího vestibulu v rámci trasy I. B., ale nakonec zde byly v roce 1985 umístěny pilířové hodiny od sochaře Rudolfa Svobody. V roce 1974 režisér Otakar Vávra natočil dodnes diskutabilní dvoudílný film SOKOLOVO, který měl rovněž plnit úlohu politické agitace. Stejného roku byla 9. května slavnostně odhalena tato mozaika v souvislosti se zahájením provozu na trase I. C Sokolovská (Florenc) – Kačerov.

Oldřich Oplt (25. října 1919, Stružinec–22. června 2001, Jičín) malíř, grafik a pedagog. Patřil do Tvůrčí skupiny Říjen založené roku 1958 spolu s Ladislavem Čepelákem, Radomírem Kolářem, Rudofem Svobodu, Vendelínem Zdrubeckým a dalšími. Kromě Čepeláka, se kterým učil na AVU, byli i tito výše jmenovaní zapojeni do výzdoby metra. Skupina Říjen nepropagovala žádné progresivní výtvarné snahy, naopak reprezentovala oficiální ideologii. Rok 1979 přinesl Opltovi jmenování zasloužilým umělcem a obdržel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Oplt se profiloval jako krajinář a malíř ateliérových zátiší. Proslul také svou zálibou ve sportovní tématice, která ho provázela od padesátých let. V této době přicházejí významné státní zakázky jako obrazy pro Federální shromáždění ČSSR a výzdoba stadionu Evžena Rošického v Praze. Jeho dílo laborovalo mezi eklektismem avantgardních směrů z počátku 20. století a socialistickým realizmem 50. let.

Jeho kolega Sauro Ballardini (1925), se přestěhoval po II. světové válce z Itálie do Prahy. Prakticky vůbec nevystavoval a věnoval se výhradně pedagogické činnosti. Pracoval čtyři roky jako odborný asistent, než byl v roce 1976 jmenován docentem na Akademii výtvarných umění v Praze. Na jejich spolupráci Oplt vzpomíná takto: „Dělali jsme původně se S. Ballardinim návrh na soutěž pro stanici Gottwaldova, kterou jsme vyhráli. Během soutěže však nesla název Vyšehradská. Po jejím přejmenování jsme vstoupili do nové soutěže na stanici Sokolovská, v níž jsme také uspěli. Realizace této 7 x 2,5 m velké mozaiky byla pro nás vlastně jakýmsi experimentem. Nenechali jsme si ji dělat v mozaikárně, ale skádali jsme ji přímo na AVU. Nejprve jsme však sjeli prakticky celé Čechy a Moravu a sbírali materiál – naše barevné kameny. Vše je uděláno doslova vlastníma rukama. Kameny většinou sázel Andrea a já ho z výšky korigoval. K takovému monumentu je potřeba odstup. Pak se po dílech mozaika odvážela na místo. Byla vlastně v podstatě prvním uměleckým dílem v metru.“ Cena této mozaiky byla vyčíslena v době svého vzniku na 530 tis. Kčs. Architektem této stanice a stanice Pražského povstání byl ing. arch. Vladimír Uhlíř. Všechny stanice úseku I. C. Sokolovská – Kačerov, se stavěly otevřenou jámou z povrchu, tzv. hloubením a pět z nich se vyznačuje volným otevřeným prostorem. Tři stanice jsou sloupové a jedna pilířová.