Noční samotář mezi pražci

Noční samotář mezi pražci

V době, kdy většina obyvatel metropole zhluboka oddychuje a odpočívá po pracovním dni, jiným šichta teprve začíná. Místo srazu reportáže: depo zličín, 23.30 hodin.

Ve třetím patře zličínského depa svítí jen pár oken. Za nimi probíhá příprava na noční směnu pracovní čety trasy metra B, což spočívá v pečlivé přípravě techniky, náhradních dílů, nástrojů a samozřejmě lidí přesně podle plánu. To se odehrává každý všední den zhruba od půl jedenácté večerní. Rozvrh prací na nejbližší noc vyplývá mj. z výsledků každodenních resp. každonočních kontrol kolejového svršku v rámci pochůzek po celé délce trasy. My jsme tu před půlnocí domluveni na schůzce právě s pochůzkářem, který se jinak běžně na práci připravuje ve stanici, odkud má vytyčen svěřený úsek trasy.

 

Luboš Večeřa je funkcí četařem, v pražském podzemí je dvacet let a významnou část kariéry prožil právě jako pochůzkář. A jako takový se nám bude dnes věnovat. Společně z depa vyjíždíme tak, abychom nejpozději v 0.50 hod. byli ve stanici Luka, kde 6kilometrová trasa pochůzkáře začíná. Po odpojení trakce a povolení ke vstupu do kolejiště vyrážíme.

 

Každých 60 centimetrů je kolejnice přichycena k pražcům upevňovadly, které mohou být námahou prasklé. Stane-li se to na trase, Luboš sahá kamsi do boku tunelu ke kabelům. Ukazuje se, že naučený pohyb najde zavěšenou náhradní svorku a pak předvede klíčem 38 bleskovou výměnu svorky. Tady šlo o pérové upevňovadlo, jinde jsou použity zvonkové.  Baterka těká ze strany na stranu, tu míří na kontrolu svaru kolejnice, tu na místo lepeného izolovaného styku koleje. U jednoho z nich se zastavujeme a Luboš Večeřa nás upozorňuje na sjetý povrch kolejnice a vytvořené kovové šupinky na boku kolejnice, které by mohly zanedlouho způsobit elektrické propojení přes izolační přepážku, tzv. panenku. Stačí bok očistit, jindy obrousit přesahy ojeté hlavy kolejnice, aby izolace zůstala čistá.

 

Dosud osiřelým tunelem se k nám nese pravidelný zvuk. Až za zatáčkou se vynoří dvě postavy, které, každá na své kolejnici, dotahují matice k pražcům. Krátký pozdrav s kolegy a jde se dál. Takzvaně čistý profil tunelu, tedy bez jakéhokoli předmětu či kabelu zasahujícího do prostoru pohybu soupravy metra, je další věc, za kterou nese pochůzkář plnou zodpovědnost. Stejně tak správné upevnění všech traťových značek, které tu označují vzdálenost do stanice či úseky pro brzdové zkoušky. Všímáme si i častých poznámek, číslic a šipek psaných křídou na pražce. To je vlastně podpis pochůzkáře a pracovní čety pod tím, co je opraveno, co se plánuje, na co se zaměřit.
Pochůzkář je muž, který se každý pracovní den po celý rok odebírá na noc do tunelu metra, aby sám, vybaven baterkou, dobrou obuví, jednoduchými nástroji, notýskem a zkušenostmi, prošel svěřenou kolej a bedlivým okem zkontroloval desítky předepsaných bodů kolejového svršku.

 

V další stanici Luboš Večeřa zaznamená svůj průchod, což je prevence proti případným zbloudilcům, protože v čase 3.50 už nesmí být „dole“ ani živáčka. Máme za sebou zhruba dva kilometry nočního pochodu a ticho ruší blížící se lokotraktor. Natlačíme se k boku tunelu za přívodní kolejnici. Ikdyž je vypnutá, vzbuzuje respekt. U ní nám Luboš připomíná jednu z mnoha dalších kontrolních činností – po celé délce musí ověřit, zda plastový kryt na ní není porušen, zda nejsou zkorodované konzole a zda není prasklý keramický izolátor. Za dieselovou soupravou se rozhostí opět ticho nočního tunelu metra, ale jen na chvíli. Přibližujeme se k pravidelnému kovového ťukání. Objeví se silueta dalšího samotáře, a to při údržbě výhybky. Opět pozdrav s přáním klidné služby a blížíme se do finále.

 

Celý článek o návštěvě zázemí metra s Lubošem Večeřou naleznete na stranách 22 a 23 DP kontaktu z června 2012. Kompletní archiv časopisu v PDF je dostupný na adrese http://www.dpp.cz/dp-kontakt.