Stačí jeden telefonát a všechno je jinak

Stačí jeden telefonát a všechno je jinak

Málokterý současný zaměstnavatel se může pyšnit pracovníky, kteří by u něj strávili celou svou profesní kariéru. Dopravní podnik hl. m. Prahy je v tomto případě výjimkou, kterou potvrzuje např. vedoucí směny vlakového dispečinku Jiří Burgstaller, s nímž jsme poodkryli zákulisí práce „u velkých obrazovek“.

Co vše musíte jako vedoucí směny každý den sledovat a evidovat?

Upřímně řečeno, to člověk zjistí až po směně, kdy v případě mimořádnosti, práci hodnotí provozní kontrola. Cokoliv se na metru odehrává, začíná většinou u nás. Přijde k nám informace, výstraha či telefonát, a z toho se pak odvíjí celá akce, která to má vyřešit. Důležité je vědět, jestli jsou informace věrohodné a je jich dost.

 

Čeho se informace týkají nejčastěji?

Velmi často se týkají nápadů mladých ohledně ježdění na spřáhlech. To se nyní omezilo tím, že spřáhla mají kryty a u nových souprav jsou už hodně natěsno. Další velmi nešťastnou věcí je sprejování souprav. Sprejeři přesně vidí grafikon a i ostatní informace získají na internetu. Vědí výjezdy souprav, kdy a kde zastaví, takže mají pro svou činnost prostor. To jsou samozřejmě věci vnější, které nám ale provoz znepříjemňují. Pochopitelně řešíme i věci provozní, na které máme dané postupy. Ne vždy se však dá daný postup použít a řešení pak záleží na konkrétním člověku a jeho zkušenostech z praxe.

 

Jak vypadá ve zkratce váš pracovní den, pokud se neděje nic mimořádného?

Na úplném začátku je přejímka služby a ověření si, že je všechno v pořádku. Následuje ranní výjezd. To je nejchoulostivější okamžik dne, který je potřeba hlídat. Třeba kačerovské depo vypravuje jeden vlak za druhým a samozřejmě není vyloučeno, že při výjezdu dojde k nějaké závadě. Takže musíte mít připraveny zálohy. Když vyjedou soupravy, sleduje se průběh ranní špičky. Stačí, aby se na nějaké frekventované stanici sešlo víc autobusů a souprava má hned zpoždění. Ranní provoz není úplně o tom, aby vše jezdilo přesně, ale především, aby se zachoval sled souprav a nevznikaly otvory – nepravidelné intervaly. Když sjede ranní špička, nastává klidnější chvilka, během které se dá stihnout svačina nebo oběd. Pak už vyjíždí zase odpolední špička a situace se opakuje, než nastane střídání.

 

Které úkoly řeší noční směna?

Noční směna po převzetí služby zkontroluje plán noční přepravní výluky, který je na intranetu, a pokud neshledá nesrovnalosti, potvrdí ho. Uveřejněním s ním pak seznámí personál ve stanicích. Ukončení provozu, pokud je normální výluka, je standardní, protože každá souprava podle grafikonu ví, kam má odstavit. Dneska ale už skoro není den, kdy by se neodstavovalo jinak. Především se musí dohodnout, kam soupravy pojedou, aby nevadily nočním pracím a zároveň stihly ráno vyjet. Ve 3:50 musí být všechny práce ukončeny, aby dozorčí stanic mohli ohlásit připravenost stanice k zahájení provozu a nastává proces zapínání. Noční směna udělá ještě první ranní výjezd do sedlového provozu a je vystřídána směnou denní. Tento postup ale platí pro situaci, kdy se nic mimořádného neděje. Stačí jeden telefon a najednou je všechno jinak.

 

S jakými nejčastějšími problémy se během dne setkáváte?

V zimním období jsou standardním problémem bezdomovci. Často dostáváme zprávu, že se nám někdo „ubytoval“ ve voze, tak tam posíláme policii. Kromě již výše zmiňovaných sprejerů jsou běžné nevolnosti cestujících, opilci.  No a pak pády předmětů do kolejí od dětských hraček, přes mobily až třeba po kolečkové nákupní košíky z marketu.

 

Jak je to s pády osob do kolejiště?

Pády do kolejí jsou dvojího druhu. Za prvé jsou to ti, co chodí v kapuci, sluchátka na uších, nekoukají napravo nalevo a najednou skončí v kolejích. Těch je velká spousta a naštěstí to bývá bez kontaktu s vlakem. Pokud je člověk, který tam spadne, schopen reagovat sám, posíláme pro něj personál. Pokud se ale zraní tak, že není schopen sám vylézt, vysíláme na místo také záchranku a policii, následné soupravy zadržíme ve stanicích a dáme příkaz k vypnutí napájení přívodní kolejnice. Druhou kategorií pádů jsou ty úmyslné, které jsou nejhorší. Za svou kariéru jsem měl dva případy, ze kterých mi doteď běhá mráz po zádech. První ten, když do kolejiště skočila paní s kočárkem a dvěma dětmi. Dětem se naštěstí nic nestalo a ona to také přežila. Druhý byl skok paní se psem, která den předtím odešla na reverz z Bohnic. Evidentně měla ten úmysl už déle, protože když se dlouho nevracela, rodina šla rovnou na metro, jestli se něco nestalo.

 

Zajímá vás jaké nejčastější poruchy techniky pracovníci vlakového dispečinku řeší a jak funguje jejich vzájemná souhra? Čtěte dál na stranách 8 a 9 lednového čísla DP kontaktu! Kompletní archiv časopisu v PDF naleznete na adrese http://www.dpp.cz/dp-kontakt.