Vozy metra se připravují na provoz

Vozy metra se připravují na provoz

Začátek roku 1974 uběhnul jako voda a najednou se z původně zvažovaného termínu zahájení pravidelného provozu – 1. července – stal termín nový: 9. květen 1974. To kladlo na stavbaře i na budoucího provozovatele metra mimořádně velké nároky. V jednotlivých stanicích probíhaly úpravy povrchů, podchodů, ověřoval se provoz eskalátorů, instaloval se orientační systém. Zkušební provoz, slavnostně zahájený 2. ledna 1974, ještě neprobíhal podle grafikonu, protože na to ještě nebyly připraveny všechny potřebné vozy. Co všechno se vlastně muselo udělat, aby vozy mohly za několik měsíců vozit první cestující?

 

Řeklo by se, že to je jednoduché – udělá se zkušební jízda a je to. Jenže těch „papírů“ kolem vozů bylo mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Podívejme se například do dokladů jednoho z vozů Ečs, který se dochoval dodnes. Je to vůz č. 1009, který je v depozitáři Muzea MHD v Praze a stojí ve třetí lodi střešovické vozovny na 15. koleji. Mezi zápisy protokoly najdeme například Protokol o prověření úplnosti vozidla metro typu Ečs inv. č. 1009, který je dokladem o tom, že ve voze jsou všechny přístroje, které opravdu vše, co v něm má být. Celkem šlo o tři desítky položek. Kontrolovala se také výrobní čísla vzduchových jímek, zda souhlasí s pasporty od výrobce. V době, kde se protokol psal, už musely být hotové jízdní zkoušky na záběhové trati, provedeny stacionární zkoušky a závěrečné technické prohlídky. Ve voze už musely být všechny nápisy požadované Pravidly technického provozu metra, musely být k dispozici hasicí přístroje apod. V době sepsání protokolu, 15. ledna 1974, na voze 1009 ještě chyběla stanice VKV a vlastnická značka.

 

Protokol vystavoval zkušební komisař odboru dopravy Národního výboru hlavního města Prahy. (Z technického nálezu z počátku ledna se například dozvídáme, že například nebyly ve voze ještě hasicí přístroje, plány trasy metra, výňatek z přepravního řádu a chyběla tlačítka signalizace u dveří v prostoru pro cestující. Zjištěny tehdy byly i některé drobné technické závady. Najdeme také Protokol o stacionární kontrole mechanické části a rozhodujících rozměrů vozidla Ečs z 15. ledna, který obsahuje o den dříve zjištěné základní rozměry vozu a jejich srovnání s předpisovými podmínkami. Během ledna byla provedena také stacionární kontrola způsobilosti brzdové výstroje a vzduchových spotřebičů. Převážná část kontroly u tohoto vozu proběhla 9. ledna, zbytek 15. ledna. V té době měl vůz za sebou záběhové zkoušky na zkušební trati, kde musel najezdit 100 km. Zde byl zařazen ve zkušební dvouvozové soupravě s vozem 1019.

 

Záběhové zkoušky byly završeny jízdní částí technicko-bezpečnostní zkoušky v rozsahu první etapy. Naše „tisícdevítka“ ji absolvovala na kačerovské zkušební trati 10. ledna 19784 v době od 15 do 17:20 hodin. Z protokolu sepsaného 15. ledna se dozvíme, že při uvedené zkoušce bylo jasno teplota na nule a kolej byla suchá. Soupravu řídil strojvedoucí V. Ivanov a pomocníkem strojvedoucího byl p. Kutina. Vůz č. 1009 byl v soupravě jako řídicí. V prvním únorovém týdnu (5. února, v době 10:00–11:30) se vůz zúčastnil stejné technicko-bezpečnostní zkoušky, ale tentokrát byl řídicím vůz 1019, zatímco vůz 1009 byl vozem řízeným. Souprava se zkoušela v tunelu mezi stanicemi Mládežnická a Pražského povstání. Tento úsek nebyl vybrán náhodou. Je v něm totiž stoupání 40 ‰, což je podle předpisu maximální hodnota pro pražské metro.

 

Z 28. ledna je Protokol o stacionární kontrole způsobilosti elektrické části vozidla, a o den později byl sepsán Zápis o prohlídce a technicko-bezpečnostní zkoušce elektrického motorového vozu řady Ečs, inventárního čísla 1009, jehož součástí se staly i dříve uvedené protokoly. Vůz číslo 1009 byl schválen do zkušebního provozu bez cestujících a zatím omezením na maximální rychlost jízdy 50 km/h. Za nedlouho, už 7. února, se omezení rychlosti zvýšilo na definitivních 80 km/h. Životopis vozu 1009 byl v tomto jeho „školním období“ završen jakousi „maturitou“ – technicko-bezpečnostní zkouškou v rozsahu 2. etapy. Ta se konala až 10. dubna 1974 večer (21–23:00), opět mezi stanicemi Mládežnická a Pražského povstání. Vůz už byl zařazen ve zkušební třívozové soupravě 1015+1018+1009. Následující den byl o jízdě sepsán protokol a bylo vydáno rozhodnutí, na jehož základě bylo možné vůz zařadit od 9. května 1974 do provozu s cestujícími. V té době ještě nikdo netušil, že se vůz č. 1009 o čtvrt století později stance cenným exponátem muzea. Totožnými prohlídkami a zkouškami pochopitelně probíhaly i všechny ostatní vozy Ečs, které tehdy měl Dopravní podnik-Metro k dispozici.

 

Všechna důležitá výročí DPP vztahující se k únoru 2014 se můžete dočíst v Historickém kaleidoskopu v DP kontaktu. Kompletní archiv časopisu v PDF je dostupný na adrese http://www.dpp.cz/dp-kontakt.