V každém případě je to jen a jen vaše volba, co na net dáte. A pokud už tam něco dáte, musíte počítat s tím, že si to někdo může přečíst. A klidně zneužít.
Na jednu stránku se nadává na „šmírování“, ale na druhou stránku sledování netu třeba armádou je práce více než potřebná a užitečná. Že se tak neděje?
Hackeři dokáží věci, o kterých se říká, že jsou nemožné. Nejrychlejší superpočítače jsou jejich zbraní a není pro ně problémohrozit bezpečnost státu, nebo páchat jiné zlo. Proto by armáda, potažmo jiné složky měly sítě plošně kontrolovat. Tedy asi ne konkrétně mail od Vás někomu. Podle stávajícího zákona však nesmí, pokud nemají konkrétní podezření.
Již více než tři léta se buduje Národní centrum kybernetických sil. Jenže v podstatě je k ničemu, protože nic nesmí. Zákon o celoplošném sledování neprošel. Ano, také kvůli strachu, že by to příliš hodně zasahovalo do lidských práv a svobod.

V praxi funguje, nebo mělo by fungovat zařízení, které zachytí podezřelé věci. Pokud by vás chtěl kdokoli „šmírovat“ a číst ve vašem soukromí, měl by mít povolení soudu. Zda se tak v praxi děje, či nikoli nebudeme zatím řešit.
Prosadit takový nějaký zákon nebude asi jednoduché. Jak tvrdí někteří zúčastnění.
Dle mého skromného názoru se bude opět odehrávat další divadýlko, kterých zde už bylo několik. Pánům těžce pracujícím poslancům je totiž člověk, volič jako takový naprosto lhostejný, ale budou předstírat, že to sledování internetu nemohou připustit. Přitom je rozhodnuto jindy a jinde, že to projde. A když ne, bude se to dělat stejně, jen se o tom nebude moc nahlas křičet do světa.

Prospěšnost, nebo neprospěšnost si musí uvědomit každý sám. Pokud ve sklepě nevyrábíte atomovou pumu, tak vám to asi bude naprosto jedno, stejně jako mně. A pokud provádíte nějakou kriminální činnost, budete objeveni, a po právu odsouzeni. Tak by to alespoň fungovat mělo. A snad i bude.